|
||
| Člen občanských právních hlídek a student práv Jan Šmidmayer zachytil kamerou demonstrace proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze v září roku 2000. Svěřuje se i se svými názory na fungování a nápravu dnešního světa. Sám je zastáncem radikální občanské společnosti a sympatizuje s anarchisty a s levicí. | ||
|
||
| V roce 1996 navštívil český chirurg Vladislav Rogozov indickou autonomní oblast Ladak, ležící na okraji Himalájí.Spřátelil se s jedním z místních lékařů, doktorem Cerinkem, a dal mu slib, že se do velehorského Ladaku vrátí, a ne s prázdnou. Dr. Rogozovovi se skutečně podařilo v roce 2000 vypravit do Ladaku expedici českých lékařů a zdravotníků, která za pomoci sponzorů a veřejnosti, přivezla do velehorských městeček a vesnic zásilku léků a zdravotnického materiálu. | ||
|
||
| Pavel Jirátko vyrůstal po dětských domovech. Jako člověka s mentálním postižením ho získání práva na vlastní soukromí stálo mnohem více energie než většinu normálních lidí. Žije v Diagnostickém ústavu Tloskov u Neveklova, absolvoval kurs základního vzdělání a těší se z toho, že může pracovat jako kotelník a stavební dělník. | ||
|
||
| Nákladové nádraží na pražském Žižkově je mimořádná stavba svou polohou, funkcí a historií. Mimořádní jsou i lidé, kteří zde pracují. Pavel Tichý je jedním z nich. Jeho život je úzce spojen se železnicí. Už jako kluk pracoval zdarma na malém šumavském nádraží, absolvoval železniční školu a s léty to dotáhl až na funkci zástupce náčelníka.Železniční ambice přiřkl i svému čerstvě narozenému synovi. | ||
|
||
| Vlado Štancel, herec loutkového divadla Minor, si již přes dvacet let dopisuje s přítelkyní Taťánou z ruského Balakova. Jejich korespondenční známost začala na popud učitelky ruštiny v základní škole v době, kdy SSSR byl vzorem pro všechny ostatní socialistické státy a "družba" se zdála být věčnou. Korespondence Vlada a Taťány však získala dimenzi opravdového přátelství a přetrvala školní léta i pád ČSSR a SSSR. A tak se na podzim roku 2000 vydal Vlado, nedbaje varování kamarádů, na dlouhou cestu, aby svou přítelkyni poznal osobně. | ||
|
||
| Ing. Jiří Tyc, absolvent strojní fakulty ČVUT, léta pracoval v dozorně Jaderné elektrárny Dukovany, než přijal nabídku zaměstnátní v tehdy ještě nedokončené elektrárně Temelín. Po 15ti letech usilovné práce se zde konečně dočkal spuštění štěpné reakce v reaktoru na podzim 2000. Oč více špičkových odborných znalostí a umění je třeba k uvedení tak složitého zařízení do provozu, tím hlouběji se cítí on i jeho kolegové poškozováni stálou palbou kritických výhrad veřejnosti, které často vycházejí ze základní neznalosti věci. Proto chce Ing. Tyc za pomoci kamery diváky seznámit s nejdůležitějšími argumenty proč je Jaderná elektrátna Temelín bezpečná a proč je dobré ji provozovat. | ||
|
||
| Již několik let žijí bezdomovci Miloslav Nedbalec a Kalman Kegh v hale pražského Hlavního nádraží. Seznámili se a navzájem se podporují,protože jsou ve zcela stejné situaci - bez dokladů a bez prostředků. Aby přežili, naučili se žít po svém v provozu, který v tomto důležitém dopravním uzlu panuje. Vybírají zbytky z odpadkových košů, hledají a prodávají použité telefonní karty, provádějí drobné práce pro stánkaře a své volné chvilky tráví v nedaleké hospodě U havrana. | ||
|
||
| Míla začal dělat starosti svým adoptivním rodičům už v 10 letech. Ačkoli to byl kluk, začaly mu růst ňadra jako ostatním holkám. Jeho přehlížený odpor k chlapeckým hrám tak dostal další vážný rozměr a soudobému pozorovateli bylo zřejmé, že mezi tělem a duší tohoto dítěte se otevírá hluboká propast. Nikoli však lékaři, ke kterému nešťastná matka Mílu přivedla.Doporučil "malý dvůr a velký bič", čímž měl na mysli, aby se Míla hýbal a jeho ňadra označil za tukové výrustky. Avšak bouřlivé ženské přeměny jeho těla v dospívání šly ruku v ruce s přeměnami psychickými. Ale na to byli lékaři připraveni ještě méně než na jeho tzv. tukové výrustky - ňadra. Tak mohla situace později absurdně dospět až k tomu, že Mílu odvedli na vojnu. Její velitel se vyžíval v rozcvičkách do půl těla bez, skákal mu v kanadách po zádech, že prý" mu zarazí ty kozy do betonu a udělá z ní pořádného chlapa"... | ||
|
||
| Po letech strávených za mřížemi se Václav Pekař rozhodl zbavit se svých závislostí na drogách a alkoholu a hledá řešení, které by jeho životu dalo řád a smysl. Rozhodl se proto žít v zařízení občanského sdružení Nová šance, která nabízí propuštěným vězňům možnost začít "ještě jednou". Na okraji ostravské čtvrti Koblov chová kamerunské kozy, pěstuje žampiony, věnuje se domácím pracem a na pravidelných duchovních shromžděních hledá cestu k Bohu. Areál zdevastovaných kasáren přináší jemu i jeho přátelům mnoho praktických problémů, stejně jako cesta k novým ideálům... | ||
|
||
| Milan Adam je Rom a nestydí se za to. Sám dokázal využít řadu možností k seberealizaci, které mu život přinesl a neohlížet se na to, jakou kdo má nebo nemá barvu pleti. Od dětství sportoval a stal se několikanásobným šampiónem Československa v zápase řec-římském. Později byl úspěšným trenérem.Právě v otevření se rómských komunit a v jejich zapojení do všech možných aktivit a do života společnosti vidí budoucnost soužití Čechů s Rómy. V tomto smyslu chápe své povolání romského poradce jako poslání. S kamerou se vydal do romských rodin přesvědčit je, aby do dotazníků při sčítání obyvatel, uváděli svou romskou národnost. Většina z nich se ji totiž bála uvést nebo se styděla..... | ||
|
||
| Rásabihárí Déví Dásí, občanským jménem Ilona Nejkovová, se v dospívání stále ptala sama sebe, co je život, jaký je jeho smysl, jak vznikl...Správné odpovědi na tyto a další otázky našla v učení Krišny. V patnácti letech mu chtěla cele zasvětit svůj život a odejít z domova. Podařilo se jí to až po maturitě na oděvní průmyslovce, když jí bylo osmnáct. Od té doby již sedm let věnuje veškerou svou energii práci pro společenství oddaných Krišnovi a především svému duchovnímu růstu. | ||
|
||
| Ve svých patnácti letech si Anna Kučerová , podobně jako mnoho jiných jejich vrstevnic, začala myslet, že je příliš tlustá. Chtěla proto rychle zhubnout. Chtěla být stejně štíhlá a elegantní jako jako ony nedostižné modelky z předních stran módních a společenských časopisů. Anna skoro nejedla, vyhýbala se každé kalorii. Kilo za kilem šlo skutečně dolů, ale z permanentního hubnutí se stal nezvladatelný stihoman. Ještě když vážila 36 kilo, připadala si moc tlustá. Na pomoc museli přijít lékaři... | ||
|
||
| Elder Smith si podobně jako vrstevníci našetřil s pomocí rodičů na misijní cestu. Do jaké země, jakého světadílu to bude, o tom rozhodují výhradně představení církve mormonů. Až v poslední chvíli se dozvěděl o svém poslání v malé zemi uprostřed Evropy a vydal se na cestu. V Praze strávil už půldruhého roku. Naučil se dobře česky, poznal odlišnosti místní kultury a získal řadu cenných zkušeností při náboru dalších členů do své církve. Některé z nich se pokusil zachytit kamerou. | ||
|
||
| Květa Smoláriková se spolu s dalšími českými egyptology vydala počátkem ledna 2001 na expedici do Egypta. Zde v oblasti Abú Síru pátrají již několk let po hrobkách vysokých faraónových hodnostářů a jejich rodin. Na počátku výzkumu netuší, jak velmi budou tento rok ve svém pátrání úspěšní. Květa Smoláriková trpělivě zachycuje krok za krokem postup prací na vykopávkách a posléze s velikým rozechvěním, i výjimečný nález zloději nedotčeného hrobu s mumií a celou její výbavou na posmrtný život starou několik tisíc let... | ||
|
||
| Rodiče i bratr Josefa Zemana byli normálního vzrůstu, a tak nikdo nepředpokládal, že by druhý syn mohl mít se svou výškou nějaké problémy. Rodinu zaskočila Josefova choroba růstu dlouhých kostí i to, jak se s ní sám malý Josef vyrovnával. Nepřipouštěl si špatné myšlenky a na všechny komplikace a potíže života mezi lidmi o půl a více metru vyššími odpovídal s humorem. Měl naopak chuť se poprat se životem a prožít ho stejně hodnotně jako obyčejní lidé. Zamiloval se a oženil s pohlednou vysokou ženou, zplodil syna, má dům, auto, dobrou práci a občas si zahraje i ve filmu... | ||
|
||
| Hana Frýdlová pracovala celý život jako účetní a o cestách do světa dlouho jenom snila - z důvodů ekonomických a především politických. Změna poměrů v roce 1989 přišla v době, kdy oslavila už své 65. narozeniny.Leckdo by si v takovém věku posteskl nad tím, že na cestování je už pozdě a že by si to ze svého důchodu stejně nemohl dovolit. Hana Frýdlová nikoli. Navíc po svých prvních cestách po Evropě začala zahraniční poznávací pobyty organizovat i pro ostatní seniory z Prahy a okolí. Udržet náklady na přijatelné úrovni jí umožnil vylepšený autobus českého výrobce, ve kterém si na cestách po Evropě i Asii mohou čeští důchodci uvařit a po malé úpravě v něm také přespat. Jejich společná cesta vedla tentokrát přes Polsko, Dánsko a Faerské ostrovy až na Island. | ||
|
||
| Lenka Kučerová je vystudovaný geolog a touto prací se až do čtyřicítky živila v Geologickém ústavu České akademie věd. Pak se v ní však, jak sama říká, něco zlomilo a vydala se zcela opačným směrem. Do života bez pevné pracovní doby, ale i bez pravidelných příjmů. Práce reportérky ji zavedla mezi anarchisty, ekologicky a protiglobalizačně zaměřená hnutí, s nimiž sympatizuje a kde hledá nový smysl života. | ||
|
||
| Doc. RNDr.Horáček Ivan, CSc. se na počátku léta 2001 zúčastnil expedice do nitra pralesů Bornea. Jako vědec vždy dbal na to, aby svá poznání zevrubně popsal a přesným jazykem vědy zformuloval tak, aby je zprostředkoval i ostatním. Zkušenosti získané na vlastní kůži v nesmírně tvrdých životních podmínkách mezi původními obyvateli indonézského pralesa ho ale přivádí k jinému druhu poznání. Z něj se instantní vědecké poučky vyrobit nedají... | ||
|
||
| Petrovi Stiborskému bylo 23 let, když se mu s notnou dávkou štěstí podařilo utéci ze socialistického Československa. Mladý člověk prchající před invazí vojsk států Varšavské smlouvy měl ve světě štěstí a z rakouského uprchlického tábora se dostal až do amerického Colorada. Zde se věnoval své velké lásce - koním. Postupně se vypracoval až se stal známým šampiónem závodů ve westernové jízdě. V USA je to velmi populární sport, kolem kterého se mimo jiné točí spousta peněz. | ||
|
||
| Je pozoruhodné, jak pravidelně se životní úspěchy a pády vpisovaly do tělesné hmotnosti Miroslava. Zkoušková období na vysoké škole, sňatky, rozvody, pracovní problémy,úmrtí blízkých, to vše se zviditelňovalo pravidelně i na jeho postavě. Každý stres záhy znamenal a dodnes přináší desítky kilogramů navrch. Oč rachleji a jednodušeji kila přibudou, o to hůře se jich Miroslav zbavuje. Za léta těchto bitev s nadváhou má vyzkoušenou řadu postupů, o které se chtěl s diváky podělit. | ||
|
||
| Pavel Petera se po listopadu 1989 pustil okamžitě do podnikání. Na leasing pořídil tahače za několik miliónů korun a vozil s nimi zboží do posovětských asijských republik. Stálé problémy s neplacením za dodané zboží a obavy o vlastní bezpečnost vyvrcholily úmrtím jeho matky, která vedla účetnictví jeho podniku. Obratem s tímto druhem podnikání skončil. Po čase si otevřel krámek s lihovinami a tabákovými výrobky. Obchod prosperoval a zdálo se, že v životě Pavla Petery zavládne klid. Po dvou letech však tržby dramaticky klesly. O zákazníky ho připravily obří supermarkety ,a tak drobný podnikatel hledá nové možnosti obchodu tentokrát v zahraničí. | ||
|
||
| ůvodní a nejoblíbenější profese Samihy Malehové je kostýmní a scénické návrhářství. Její maminka je herečka, takže divadlo znala zepředu i zezadu už od malička. V Divadle v Dlouhé se v době natáčení EGA hrály dvě představení, na kterých spolupracovala - Soudné sestry, což je dramatizace knihy Terryho Bridgeta a autorské představení Obrazy z francouzské revoluce.Pro druhé představení Obrazy z francouzské revoluce navrhla více než 400 kostýmů. | ||
|
||
| Vše začalo na vesnické zábavě. Bílým klukům se nelíbilo, že jim Cikáni chodí tančit s bílými děvčaty. Došlo k potyčce. V zápětí leželi zbití bílí hoši na hromadě. K zemi je rychlými údery poslal drobný romský kluk. Ještě než ho přivolaná policie stihla odvést na služebnu, urovnal celou záležitost trenér boxu, který se stal náhodou svědkem bitky. Způsob jakým mládenec zatočil s protivníky trenéra zaujal. Bylo mu jasné, že ten kluk má velký talent. Dohodli se spolu, že Stanislav přijde příští týden na trénink do jeho boxerského oddílu... | ||
|
||
| David Vaverka vyrůstal za komunismu v Čechách. Na letním studentském semináři se seznámil se sympatickou a pohlednou finskou studentkou Satu. Později si psali a chtěli se vzít. Davida však socialistické úřady nechtěly do ciziny pustit, a tak si pro něho musela jeho nevěsta přijet. Až pohrůžka Listinou základních lidských práv a svobod a mezinárodní ostudou, jim oběma dovolila odcestovat a svobodně žít svůj život jak si přáli. | ||
|
||
| Původně chtěl být námořníkem a vystudoval námořní školu. Potom jezdil dva roky na plachetnici i na obchodních lodích. Rád jezdil na motorce, skákal s padákem a dělal spoustu bláznivých věcí. To vše ho nakonec přivedlo k budhismu. Pochopil, že ptát se kdo stvořil svět je špatně položená otázka, protože když se zamyslel nad svým životem, zjistil, že on sám vytváří ten svět. | ||
|
||
| Antonín Šmíd, vynálezce se základním vzděláním, se od dětství zajímal o to, na jakých principech věci fungují. Svůj první vynález realizoval již na vojně. K práci na převratné technologii, jak za nedozírných materiálových a energetických úspor vyrábět kvalitnější kovové výrobky, ho přivedla snaha vyrobit duté kovové šachové figurky pro obachod se suvenýry. Bylo to v 60.letech, v době mírného ekonomického uvolnění, kdy mohl začít s kolegou podnikat na živnostenský list. A tehdy udělal první zkušenosti s galvanoplastikou. Jejím principem je dávnoobjevený elektrochemický proces, o kterém se učí děti na základní škole. Zásluha Antonína Šmída spočívá především v tom, že ho za 30 let zdokonalil a urychlil natolik, že si v krátké době může nechat v elektrolytu vyrůst jakýkoliv výrobek. | ||
|
||
| Jan Krucký je členem sekce sdružení Eurosolar. Jde o lidi, kteří podporují využívání sluneční energie, která zůstává ke škodě lidstva z valné části nevyužita. Členové sdružení mají neskromný cíl - vybudovat sluneční vesnici. Uvažovaná sluneční vesnice má být energeticky soběstačná, s větrnou elektrárnou, se slunečními panely instalovanými na střechách, s generátorem na biomasu. Podobná vesnice již existuje v Dánsku. | ||
|
||
| Když se zamilovaná Iveta Cichá vdávala, měla hlavu plnou snů a krásných představ o společném životě. Po devíti letech ji manžel opustil a její devítiletá dcera to nesla velmi těžce. Aby jí pomohla lépe se s odchodem táty vyrovnat, strávila Iveta část letních prázdnin s dcerou na Jadranu. Domů se z Brna vracely vlakem. V Přerově si všimla rozparáděných fotbalových fandů na nádraží a držely se raději s dcerou stranou jejich povykování. To ještě netušily, jak velké nebezpečí jim hrozí na cestě. O kilometry dál příznivci Baníku Ostrava obsadili u trati místo, odkud budou vlak s fanoušky ostřelovat kameny... | ||
|
||
| Už jako dítě si Michal hrál raději s šatičkami zatímco ostatní kluci hráli fotbal. Plně si svou homosexualitu uvědomil, když dospíval a snažil se to před svými vrstevníky utajit. Na venkově se za komunismu o něčem takovém přísně mlčelo a jako homosexuál by byl automaticky označen za vyvrhele. Měl však velké štěstí v rodinném zázemí, které mu jeho jinakost nekladlo za vinu. Ten den, kdy se poprvé čerstvě vyučený kuchař-číšník prošel malebným centrem Prahy, věděl, že tady chce a bude bydlet a pracovat. | ||
|
||
| Jiří Baránek v mládí trampoval a měl okolo sebe vždy spousty přátel. Pak se začal zajímat o vejnskou historii a aktivně se zapojil do činnosti záloh armády České republiky. S přáteli založil občanské sdružení CI - 5, které nemá nic společného s britskou tajnou službou. "C" jako klub, "I" jako mezinárodní a " 5 " jako pět druhů činnosti, které sdružuje. | ||
|
||
| Nataša Dudínská se narodila na Slovensku, žila a studovala v Čechách. Ačkoliv jí nikdo o jejích židovských předcích až do doby jejich vysokoškolských studií na FF UK v Praze nevyprávěl, sama se necítila být doma ani v Praze ani v Košicích. Až babička jí vyprávěním o svém židovském původu pomohla nalézt kořeny, o nichž dosud nevěděla. Izrael ji přitahoval natolik, že se tam později rozhodla žít a založit rodinu. | ||
|
||
| Otec Samihy Malehové pochází ze Sýrie a ačkoli se v České republice narodila, své kořeny cítí mít stále u příbuzných na Středním východě. Z toho důvodu jí také není lhostejný osud arabských obyvatel na území Palestiny. Proto si jednoho dne vypůjčila kameru a vydala se do míst, o která se stále zajímají všechny sdělovací prostředky světa. | ||